Maté z hlediska botaniky

Trocha botaniky nikoho nezabije aneb gaučo Mičurinem

Conseil, sluha profesora Aronnaxe z románu Dvacet tisíc mil pod mořem by popsal maté takto:
Říše: rostliny
Podříše: cévnaté rostliny
Oddělení: krytosemenní
Třída: vyšší dvouděložné
Řád: cesmínotvaré
Čeleď: cesmínovité
Rod: cesmína
Druh: cesmína paraguayská

Ale jelikož by věrný Conseil, slovy Julese Verna, „nerozeznal vorvaně od velryby“, nebudeme jeho striktně systematický přístup brát na zřetel. Budeme tedy cesmínu paraguayskou nazývat i nadále „maté“.
Tato rostlina pochází původem z Jižní Ameriky. Přesněji z míst, kde se setkávají dnešní státy Paraguay, Brazílie a Argentina. Řekněme v rozmezí 10°- 30° jižní šířky. V dnešní době se pěstuje i v Africe a Asii, byť tato produkce není z hlediska celosvětového obchodu významná. Na jiných kontinentech se výskyt maté omezuje na botanické zahrady.
Jedná se o stále zelený strom, běžně dorůstající 15 metrů, v některých případech až metrů 20. Ovšem z praktických důvodů se při pěstování jejich velikost zastřihováním udržuje přibližně okolo 8 metrů. Listy, z našeho úhlu pohledu ta nejdůležitější část, jsou 70 – 110 milimetrů dlouhé a 30 – 50 milimetrů široké. Mají vejčitý tvar a vroubkovaný obvod. Z výše uvedeného vyplývá, že nasbírat oněch celosvětových 850 000 tun musí být docela dřina. Jen pro zajímavost, plodem je červená peckovice velikosti přibližně plodu rakytníku či jeřabiny.
Pěstování vyžaduje lokality s vysokou vlhkostí, stabilní teplotu neklesající pod 20°C, bez období sucha. Půda musí být bohatá na živiny.
Avšak i přes dodržení výše zmíněný podmínek se kultivování maté dlouho nedařilo. Zatímco v přírodě docházelo k množení maté bez nejmenších problémů, po vysetí semen prvními pěstiteli tato vůbec nevzešla. Záhada téměř detektivní byla vyřešena až po dlouhé době. Aby semeno mohlo vzejít, musí projít trávicím traktem ptáků… Nechci popisovat detaily tohoto procesu. Každopádně množení maté v té době nebylo příjemnou prací. Dnes, naštěstí, je tento proces nahrazen opakovaným promýváním v teplé vodě.
Výsadba takto upravených semen probíhá ve školkách. Zde jsou přechovávány po dobu dalších 9 – 12 měsíců od vzklíčení . Potom se semenáčky přesazují přímo na své budoucí stanoviště.
Poprvé je možno sklízet ve čtvrtém roce života rostliny. Nicméně plných výnosů je dosahováno ne dříve než po 7 či 8 letech od výsadby.
Přestože stromy maté jsou zelené po celý rok, optimální doba sklizně je výrazně kratší. Tento termín je ovlivněn hlavně vlhkostí a teplotou místa pěstování. A tak se v brazilském státě Paraná začíná sklízet v lednu, v Paraguayi v březnu, a v Argentině v dubnu. Směrem na jih se nejlepší doba pro sklizeň zkracuje. Tudíž v Argentině se utrhne poslední lístek na přelomu června a července, zatímco v Brazílii se klidně sklízí i v září.
Je potřeba dodat, že naprostá většina práce při pěstování je prováděna ručně. Takže nic pro mě.