Má cesta k maté

Gaucho v Čechách aneb jak jsem přišel k maté

V životě každého z nás je několik okamžiků, na které celý život vzpomínáme. V tu chvíli se náš život změní a my víme, že odteď už bude vše jinak. Mé setkání s yerba maté rozhodně tímto okamžikem nebylo. Naopak, dvakrát mě zkřížilo cestu, aniž bych mu věnoval sebemenší pozornost. Až třetí setkání bylo osudové. Ale hezky popořádku…
Před mnoha lety přišel kolega do práce s takovou hezkou koženou taškou. Dnes už vím že se jí říká matera. Ale tehdy to byla jen hezká kožená brašna. Snad jí dostal od nějakých příbuzných z Jižní Ameriky. A dokonce údajně si i během pracovní doby připravoval nějaký divný nápoj. Tehdy mě tato informace vůbec nezaujala. A asi by u toho i zůstalo.
Jenže po nějaké době jsem služebně navštívil Uruguay. A tam už mé setkání s yerba maté bylo důkladnější. Všiml jsem si, že mnoho lidí si na ulici lije cosi z termosky do prazvláštních kalíšků a brčkem to popíjí. Zeptal jsem se našeho hostitele. A dostalo se mi jednoduché vysvětlení: „Je to takový zelený čaj. Má podobné účinky jako káva, ale je zdravější Je to to jediné, co v Uruguayi zůstalo po Indiánech.“
Na závěr našeho pobytu jsme každý dostali jeden takový kalíšek i s tím kovovým brčkem. Řekl jsem si, že by to mohl být hezký dárek pro mou mamku. V supermarketu jsem k tomu přikoupil kilové balení maté. Už ani nevím jakého.

Doma jsem vše předal. Mamka byla nadšená… až do prvního ochutnání. A pak ten kalíšek s brčkem skončil na poličce jako suvenýr. A na maté zvolna padal prach v nejzazším koutě skříně.
A znovu uběhla nějaká doba a v mém životě se spousta věcí změnila. Hodně času jsem trávil v autě. V různé denní i noční hodiny. A jednou mě za volantem přepadl mikrospánek. Naštěstí při popojíždění na semaforech. Jen tak tak že jsem „neposunul“ auto před sebou. Začal jsem přemýšlet co s tím.
Nedlouho po této příhodě jsme s dlouholetým kamarádem vyrazili na vandr. Kamarád je velký příznivec čajů. Připravil nám Tuarég a moc hezky povídal o jeho povzbuzujících účincích. Říkal jsem si že je to dobrý nápad. Kávu ani energetické nápoje jsem rád neměl. Ale čaj, to byla jiná.
Z vandru jsme se vrátili v neděli po poledni. Večer jsem měl vyrazit a tak jsem doma začal hledat čaj, který bych si na cestu uvařil. Jenže vyberte si ze sáčkovaných „čajů“ s chemickým aroma. Už jsem nápad s čajem vzdával, když mě napadlo ochutnat maté… A už je to tři roky co ho piji téměř denně. Ale o tom zase jindy.